Profesionální cyklista Jean Robic
Mládí a začátky na kole
Jean Robic se narodil 5. června 1921 ve Vieux-Vy-sur-Couesnon, malé obci v Bretani na západě Francie. Pocházel z rodiny zemědělců a již od útlého věku projevoval zájem o cyklistiku. Během druhé světové války, kdy byly oficiální závody omezené, se účastnil řady regionálních amatérských soutěží, kde si vybudoval pověst houževnatého a útočného jezdce. Jeho rané úspěchy na místní úrovni naznačovaly, že má potenciál prosadit se i ve vyšších patrech cyklistiky. Profesionální kariéru zahájil v roce 1945, krátce po skončení války, kdy se sportovní život v Evropě začínal znovu rozbíhat. Rychle si získal pozornost svým agresivním stylem jízdy, zejména ve stoupáních, což mu vyneslo přezdívku „Biquet“, neboli „Kozlík“, pro jeho schopnost šplhat do kopců.
Vrchol kariéry: Vítězství na Tour de France 1947
V roce 1947 se Jean Robic postavil na start prvního poválečného ročníku Tour de France. Před závodem nebyl považován za hlavního favorita, ale jeho odhodlání bylo obrovské. Během horských etap ukázal své silné stránky, zejména v Pyrenejích a Alpách, kde patřil k nejlepším vrchařům. Před poslední etapou, kterou tvořila časovka z Caen do Paříže o délce 139 kilometrů, figuroval Robic na třetím místě celkového pořadí. Ztrácel na vedoucího Itala Pierre Brambillu 2 minuty a 58 sekund. Na druhého Édouarda Fachleitnera měl manko 1 minuty a 20 sekund. Robic si před startem časovky vytyčil jasný cíl a prohlásil, že „vyhraje, nebo zemře“. Během časovky předvedl mimořádný výkon, překonal oba své soupeře a dojel do Paříže se senzačním náskokem. V cíli etapy získal na Brambillu více než tři minuty, čímž ho předstihl v celkové klasifikaci. Tour de France 1947 vyhrál s celkovým náskokem 3 minuty a 58 sekund. Během závodu byl známý svými speciálními taktikami, například střídáním kol – lehčí kolo pro stoupání a těžší pro roviny a sjezdy. Aby splnil tehdejší pravidla o minimální hmotnosti kola, používal při vážení na lehčí kolo láhev s olověnými broky, kterou pak během etapy odhodil. Také si oblíbil používání kožené helmy, což nebylo v té době běžné.
Další sezóny a výzvy
Po triumfu na Tour de France 1947 se Robic stal jedním z nejznámějších cyklistů své doby. V roce 1948 se na Tour de France opět představil, dokonce si na jeden den oblékl žlutý trikot, ale celkově skončil na 16. místě. Následující ročníky Tour de France pro něj už nebyly tak úspěšné, často se potýkal s problémy a nedokončil je. Například v roce 1949 závod vzdal. Na Tour de France 1950 obsadil 12. místo. V roce 1953 si opět na jeden den oblékl žlutý trikot, ale ani tentokrát závod nedokončil. Mimo Tour de France však Robic dosáhl dalších významných výsledků. V roce 1948 zvítězil na prestižní individuální časovce Grand Prix des Nations. V této soutěži získal také druhá místa v letech 1947 a 1949 a třetí místo v roce 1950. V roce 1952 zaznamenal celkové vítězství na etapovém závodě Paris-Nice a obsadil druhé místo na Critérium du Dauphiné Libéré, kde navíc vyhrál jednu etapu. Během své kariéry vystřídal několik týmů, včetně Mercier-Hutchinson (1947-1949), La Perle-Hutchinson (1950-1952) a Bottecchia-Ursus (1953).
Zranění, návraty a konec kariéry
Robicova kariéra byla poznamenána i řadou pádů a zranění, které mu bránily v dosažení dalších vrcholů a udržení konzistentní formy. I přes tyto překážky se vždy snažil vrátit na nejvyšší úroveň a jeho bojovnost byla obdivuhodná. Jeho poslední účast na Tour de France se datuje do roku 1959, kdy závod opět nedokončil. Konec jeho profesionální kariéry přišel v roce 1961. Během své aktivní dráhy se zúčastnil celkem jedenácti ročníků Tour de France. Po skončení aktivního závodění se Robic pokoušel prosadit v různých oblastech, včetně podnikání, například provozoval kavárnu. Finančně se mu však nedařilo tak dobře jako na kole. Zůstal však spojen s cyklistikou, často navštěvoval závody a udržoval kontakty se sportovním světem, kde s nadšením sdílel své zkušenosti.
Život po kariéře a úmrtí
Jean Robic žil aktivním životem i po ukončení profesionální cyklistické dráhy. Byl často zván na cyklistické akce a setkání, kde s velkým nasazením vyprávěl o svých zážitcích ze závodů. Osudným se mu stal večer 6. října 1980, kdy se vracel z cyklistického gala večera. Nedaleko Clichy ve Francii se stal účastníkem dopravní nehody, při které bohužel zemřel. Bylo mu 59 let.
Omalovánka k tisku Sokol
Koncovka souboru mds
Co je Parkán?
John Lake
Omalovánka k vytištění Pramice
Jean Janssens
Co je Kokořík?
Jose Andres Brenes
Co je Jezero?
Jon Andrews
Biografie Jožka Šmukař?
Jose Antonio Villanueva
Dnešní den (7. listopad 2026) slaví svůj svátek Saskie a Engelbert, zítra (8. listopad 2026) oslavuje jmeniny Bohumír a Bohumíra, pozítří má svátek (9. listopad 2026) Bohdan a Darek, 9. listopad 2026 bude mít svátek Bohumír a Bohumíra