Profesionální cyklista Miguel Indurain
Miguel Indurain Larraya se narodil 16. července 1964 ve Villavě, malé obci v provincii Navarra na severu Španělska. Pocházel ze zemědělské rodiny a od útlého věku pomáhal na rodinné farmě. K cyklistice se dostal v raném věku, zpočátku jako člen místního cyklistického klubu Villavés. Jeho talent se rychle projevoval v juniorských kategoriích, kde dosáhl řady vítězství, včetně mistrovství Španělska v silničním závodě juniorů v roce 1983. V roce 1984 reprezentoval Španělsko na olympijských hrách v Los Angeles v silničním závodě, kde dokončil na 49. místě. Téhož roku, konkrétně 4. září, se stal profesionálem, když podepsal smlouvu s týmem Reynolds, který později působil pod názvem Banesto. Tomuto týmu zůstal věrný po celou svou profesionální kariéru.
Raná léta v profesionálním pelotonu a postupné budování formy
První roky v profesionálním pelotonu byly pro Induraina obdobím učení a adaptace. Často plnil roli pomocníka, takzvaného gregaria, pro zkušenější lídry týmu, jako byl Pedro Delgado. Během těchto let se účastnil mnoha velkých závodů, včetně Grand Tours. Svou první Vueltu a Espaa absolvoval v roce 1985, Giro d’Italia v roce 1986 a Tour de France v roce 1985, kde však nedokončil. V roce 1988 dosáhl svého prvního etapového vítězství na Grand Tour, když vyhrál etapu na Vueltě a Espaa. Následující rok, v roce 1989, poprvé dokončil Tour de France na 17. místě celkově a získal své první celkové vítězství na menším etapovém závodě Critérium International. V roce 1990 se na Tour de France posunul do první desítky, když obsadil 10. místo a vyhrál jednu etapu. Tyto výsledky naznačovaly jeho rostoucí potenciál a schopnost bojovat o nejvyšší příčky.
Éra dominance na Tour de France (1991-1995)
Rok 1991 se stal zlomovým. Indurain vstoupil do Tour de France jako jeden z lídrů týmu a v průběhu závodu ukázal svou výjimečnou formu. Po vítězství v časovce na 8. etapě se dostal do žlutého trikotu, který si udržel až do Paříže. Získal tak své první celkové vítězství na Tour de France. Jeho klidný a konzistentní výkon, podpořený silou v časovkách a schopností udržet se v horách s nejlepšími, se stal jeho charakteristickým rysem. V roce 1992 svou dominanci potvrdil, když vyhrál jak Giro d’Italia, tak i Tour de France. Na Giru d’Italia získal růžový trikot v časovce na 3. etapě a udržel ho až do konce. Na Tour de France opět dominoval v časovkách a uhájil si vedení i v náročných horských etapách, čímž si připsal druhé vítězství v řadě.
V roce 1993 Indurain pokračoval ve své vítězné šňůře a získal třetí titul na Tour de France. Znovu se prosadil v časovkách a v horách kontroloval své soupeře, mezi které patřili Claudio Chiappucci a Tony Rominger. Téhož roku znovu vyhrál Giro d’Italia, čímž potvrdil svou schopnost vyhrávat dvě Grand Tours v jedné sezóně. Rok 1994 přinesl čtvrté vítězství na Tour de France. Zde se opět spoléhal na své časovkářské schopnosti, když vyhrál úvodní prolog a klíčovou časovku na 9. etapě. V horách se soustředil na udržení náskoku. V říjnu téhož roku ustavil nový světový rekord v hodinovce na velodromu v Bordeaux, když ujel 53,040 km. Tento rekord sice držel jen krátce, ale ukázal jeho mimořádnou sílu.
V roce 1995 dosáhl Indurain pátého triumfu na Tour de France v řadě, čímž se připojil k exkluzivní skupině cyklistů s pěti vítězstvími na tomto závodě. Jeho vítězství bylo opět založeno na vynikajících výkonech v časovkách a schopnosti minimalizovat ztráty v horách proti jezdcům jako Alex Zülle. Po Tour de France se v témže roce stal mistrem světa v individuální časovce na šampionátu v Duitamě v Kolumbii, což bylo jedno z mála zlatých medailí z mistrovství světa, které mu do té doby chyběly.
Závěr kariéry a olympijské zlato
Sezóna 1996 byla pro Induraina poslední v profesionálním pelotonu. Pokusil se o rekordní šesté vítězství na Tour de France, ale tentokrát se mu to nepodařilo a závod dokončil na 8. místě celkově. Nicméně, v témže roce dosáhl dalšího významného úspěchu, když získal zlatou medaili na olympijských hrách v Atlantě v individuální časovce. Jednalo se o první olympijské hry, na kterých mohli startovat profesionální cyklisté. Po neúspěšném vystoupení na Vueltě a Espaa v září 1996 se rozhodl ukončit svou profesionální kariéru. Oficiálně oznámil svůj odchod z cyklistiky 2. ledna 1997. Během své kariéry dosáhl celkem 111 profesionálních vítězství. Po skončení kariéry se věnoval rodině, oženil se s Marisa Lopez de Goicoechea a má tři děti. Zůstal spojen se sportem prostřednictvím různých charitativních akcí a působení v Mezinárodní cyklistické unii (UCI).
Daň z nemovitosti
Ladislav Quis?
Komprese
Maxime Bertrand
Co je Basejump?
Michael Markussen
Fuzzy logic
Maurice Peeters
Omalovánka k vytištění Trojúhelníky
Michael Barry
Omalovánka k tisku Krokodýl
Mohd Azizulhasni Awang
Dnešní den (7. listopad 2026) slaví svůj svátek Saskie a Engelbert, zítra (8. listopad 2026) oslavuje jmeniny Bohumír a Bohumíra, pozítří má svátek (9. listopad 2026) Bohdan a Darek, 9. listopad 2026 bude mít svátek Bohumír a Bohumíra