Profesionální cyklista Omar Pkhakadze
Životopis: Omar Pkhakadze
Omar Pkhakadze se narodil 27. prosince 1944 v gruzínském městě Kutaisi, které bylo tehdy součástí Sovětského svazu. Svou sportovní dráhu zasvětil dráhové cyklistice, kde se specializoval především na sprint. Od počátku své kariéry prokazoval mimořádný talent a fyzickou sílu, která ho předurčovala k soubojům na nejvyšší úrovni. Rychle se stal jedním z předních sovětských dráhových cyklistů a jeho výkony na domácí scéně brzy upoutaly pozornost mezinárodních trenérů. Pkhakadzeho silnou stránkou byla jeho explozivní rychlost a taktická zdatnost v přímých soubojích, což ho činilo obávaným soupeřem na oválu.
V 60. letech se Pkhakadze stal dominantní postavou sovětského sprintu. Získal osm titulů mistra Sovětského svazu ve sprintu v letech 1963, 1964, 1966, 1967, 1969, 1970, 1971 a 1973. Kromě toho si připsal také jeden národní titul na trati 1000 metrů s pevným startem. Tyto úspěchy ho katapultovaly do sovětské reprezentace, se kterou se vydal na mezinárodní scénu, kde se brzy utkal s nejlepšími světovými sprinterskými esy. Jeho tréninkové metody a odhodlání mu umožnily udržovat špičkovou formu po celou dekádu, ve které dominoval sovětské dráhové cyklistice.
Mezinárodní úspěchy a olympijské hry
Pkhakadzeho mezinárodní kariéra začala na mistrovství světa, kde se opakovaně umisťoval na medailových pozicích. Již v roce 1965 si na šampionátu v San Sebastiánu vyjel stříbrnou medaili ve sprintu, když ve finále podlehl italskému závodníkovi Giuseppemu Beghettovi. O rok později, v roce 1966, dosáhl svého největšího triumfu, když se ve Frankfurtu stal mistrem světa v amatérském sprintu. V napínavém finále porazil svého velkého rivala, Francouze Daniela Morelonema, a stal se tak prvním sovětským cyklistou, který získal titul mistra světa v dráhovém sprintu. Tato výhra pro něj znamenala obrovský průlom a potvrdila jeho pozici mezi světovou elitou.
V následujících letech pokračoval v sbírání medailí na mistrovství světa. V roce 1967 v Amsterdamu získal bronz, v roce 1969 v Brně stříbro (opět podlehl Morelonovi), v roce 1970 v Leicesteru další bronz a v roce 1971 ve Varese opět stříbro, kde ho ve finále znovu porazil Daniel Morelon. Jeho souboje s Morelonem patřily k vrcholům dráhové cyklistiky té doby a často rozhodovaly o medailích na největších akcích. Pkhakadzeho technika a výdrž mu umožnily udržet se na vrcholu i přes silnou konkurenci, která v té době vládla světovému sprintu.
Pkhakadze se třikrát zúčastnil olympijských her. Poprvé to bylo v Tokiu v roce 1964, kde se dostal do čtvrtfinále sprintu. Jeho největší olympijský moment přišel na hrách v Mexiku City v roce 1968. Po vyrovnaných soubojích se probojoval až do semifinále, kde prohrál s pozdějším vítězem Danielem Morelonem. V souboji o bronzovou medaili však dokázal porazit Itala Giordano Turriniho a získal tak bronzovou medaili. Stal se tak prvním sovětským cyklistou s olympijskou medailí v dráhovém sprintu. Na svých posledních olympijských hrách v Mnichově v roce 1972 se dostal do osmifinále sprintu, kde jeho snahy o další medaili zhatil silný výkon soupeřů.
Konec kariéry a trenérská dráha
Omar Pkhakadze ukončil aktivní závodní kariéru v roce 1973. Jeho vášeň pro cyklistiku ho však brzy přivedla zpět na dráhu, tentokrát v roli trenéra. Stal se trenérem sovětského národního týmu dráhových cyklistů, kde své bohaté zkušenosti předával mladší generaci závodníků. Po rozpadu Sovětského svazu a získání nezávislosti Gruzie se věnoval rozvoji cyklistiky ve své domovině. Působil jako trenér gruzínského národního týmu a později zastával funkci prezidenta Gruzínské cyklistické federace. V těchto rolích se snažil pozvednout úroveň gruzínské cyklistiky a inspirovat nové talenty. Omar Pkhakadze zemřel 14. října 1993 v Tbilisi ve věku 48 let.
Dyslexie
Oscar Goerke
Koncovka souboru xps
Njisane Phillip
Omalovánka k tisku Lukáš 19:1-11 3
Pascal Robert
EOB
Nicholas Long
Omalovánka k vytištění Kniha Exodus 6
Ottavio Bottecchia
Dnešní den (12. říjen 2026) slaví svůj svátek Marcel a Edvín, zítra (13. říjen 2026) oslavuje jmeniny Renata, Kolman, Koloman a Gerald, pozítří má svátek (14. říjen 2026) Agáta, Háta a Krasoslav, 14. říjen 2026 bude mít svátek Renata, Kolman, Koloman a Gerald