Profesionální cyklista Gregor Braun
Mládí a amatérská kariéra
Gregor Braun se narodil 31. prosince 1955 v německém Neustadtu an der Weinstraße. Už v mládí se projevoval jako mimořádně talentovaný cyklista, a to především na dráze. Jeho silová jízda a schopnost udržet vysoké tempo z něj brzy učinily jednoho z největších příslibů západoněmecké cyklistiky. První větší úspěchy zaznamenal v polovině 70. let, kdy se plně soustředil na stíhačkové disciplíny.
Rok 1975 byl pro Brauna průlomový na mezinárodní scéně. Na mistrovství světa amatérů v belgickém Lige si vyjel zlatou medaili v individuální stíhačce na 4000 metrů. Tento triumf ho katapultoval mezi favority pro nadcházející olympijské hry. O rok později, na Olympijských hrách v Montrealu 1976, potvrdil svou dominanci. Zde získal hned dvě medaile: zlatou v individuální stíhačce na 4000 metrů, kde ve finále porazil Erwina Raase z NDR, a stříbrnou v týmové stíhačce, kde společně s Güntherem Schumacherem, Peterem Vonhofem a Hansem Lutzem prohráli pouze s týmem NDR. Tato dvojice medailí z něj udělala hvězdu. V roce 1977 ještě jako amatér znovu potvrdil svou pozici mistra světa v individuální stíhačce na šampionátu v San Cristóbalu ve Venezuele, čímž uzavřel svou velmi úspěšnou amatérskou kapitolu.
Přechod k profesionálům a rané úspěchy
Po takto zářivé amatérské kariéře byl přechod k profesionálům logickým krokem. Gregor Braun se stal profesionálním cyklistou v roce 1977 a okamžitě se připojil k francouzskému týmu Peugeot-Esso-Michelin. I v profesionálním pelotonu si rychle našel své místo, a to jak na dráze, tak i na silnici. Jeho silová jízda se skvěle hodila pro časovky a náročné etapy. Hned v roce 1978 se mu podařilo vyhrát prestižní individuální časovku Grand Prix des Nations a celkové hodnocení etapového závodu Tirreno-Adriatico, což byly významné triumfy na silnici. Na dráze pokračoval v sbírání medailí, když na mistrovství světa profesionálů v Mnichově získal stříbro v individuální stíhačce.
Rok 1979 byl dalším potvrzením jeho všestrannosti. Na dráhovém mistrovství světa v Amsterdamu vybojoval zlatou medaili v individuální stíhačce profesionálů, čímž se stal mistrem světa v této disciplíně v obou kategoriích – amatérské i profesionální. Na silnici se stal mistrem Německa v silničním závodě a společně s italským šampionem Francescem Moserem triumfoval v prestižní časovce dvojic Trofeo Baracchi. To ukázalo, že dokáže uspět nejen individuálně, ale i v týmové práci. V té době už byl známý svou schopností držet vysoké tempo po dlouhou dobu, což z něj dělalo obávaného soupeře v časovkách a na rovinách.
Všestrannost na dráze i silnici
Během své profesionální kariéry Braun střídal týmy, hledajíc ty nejlepší podmínky pro své ambice. V roce 1980 závodil za Sanson-Campagnolo, v letech 1981-1982 za La Redoute-Motobécane a v roce 1983 za Cilo-Aufina. Tato období byla plná jak dráhových, tak silničních úspěchů. Na dráze byl Braun pravidelným účastníkem a vítězem šestidenních závodů, což je disciplína vyžadující obrovskou vytrvalost a taktické myšlení. Získal tři tituly mistra Evropy v madisonu (1978, 1980 s Patrickem Sercu; 1981 s Diederikem Foubertem) a celkem více než dvacet vítězství na šestidenních závodech s různými partnery, jako byli Patrick Sercu, René Pijnen, Donald Allan či Urs Freuler.
Na silnici se Braun pravidelně účastnil velkých etapových závodů. Na Giro dItalia zaznamenal několik etapových vítězství a nosil růžový trikot lídra závodu. V roce 1978 vyhrál úvodní etapu, individuální časovku, a oblékl si maglia rosa. Celkově dokončil Giro na 46. místě. V roce 1979 přidal další etapové vítězství, když triumfoval v 10. etapě, a celkově obsadil 25. místo. V roce 1981 opět ovládl úvodní časovku a krátce vedl závod, celkově skončil na 13. pozici. Jeho účast na Giru byla vždy spojena s agresivní jízdou a snahou o etapové triumfy. Dále vyhrál celkové hodnocení závodu Tour Méditerranéen v roce 1980 a Deutschland Tour v roce 1982. V roce 1983 se stal podruhé mistrem Německa, tentokrát v časovce, a vyhrál celkové hodnocení etapáku Etoile de Bessges.
Závěr kariéry a pozdější život
V polovině 80. let pokračoval ve své kariéře, i když s mírně menší intenzitou vítězství. V roce 1984 se vrátil do týmu La Redoute-Motobécane a dokázal vyhrát celkové hodnocení Volta a la Comunitat Valenciana, Giro del Trentino a individuální časovku GP Lugano. Zúčastnil se také Tour de France v letech 1982 a 1984, ale ani jednou se mu nepodařilo závod dokončit. Jeho zaměření bylo spíše na kratší etapové závody a jednodenní klasiky, kde mohl uplatnit svou sílu.
V roce 1985 se připojil k týmu Carrera-Inoxpran, poté v roce 1986 k Miko-Carlos a v roce 1987 k Banderas-Miko. V těchto posledních letech své kariéry se stále snažil udržet na špičce, ale nová generace jezdců se drala vpřed. Gregor Braun ukončil svou profesionální kariéru v roce 1987 ve věku 31 let. Po odchodu z aktivního sportu se věnoval cyklistice i nadále, například provozoval obchod s koly a angažoval se v cyklistickém průmyslu. Gregor Braun je pamětníkem doby, kdy byli cyklisté často úspěšní jak na dráze, tak na silnici, a jeho jméno je spojeno s mnoha významnými vítězstvími a medailemi v obou disciplínách.
BR
FYI
Co je Laxní přístup?
Co je PLS?
Co je Flattr?
Guillaume Coeckelberg
Biografie Jiří Štrébl?
Guglielmo Pesenti
Co je Mlátek?
Harry Stenqvist
Co je Vánoční liturgie?
Harald Bundli
Co je Kontemplace?
Gustave Garrigou
Dnešní den (6. listopad 2026) slaví svůj svátek Liběna a Leonard, zítra (7. listopad 2026) oslavuje jmeniny Saskie a Engelbert, pozítří má svátek (8. listopad 2026) Bohumír a Bohumíra, 8. listopad 2026 bude mít svátek Saskie a Engelbert