Profesionální cyklista Fausto Coppi
Fausto Coppi se narodil 15. září 1919 v Castellanii, malé vesnici v italském Piemontu. Byl jedním z pěti dětí Domenica Coppiho a Angioliny Boveri. Rodina žila skromně a Fausto opustil školu v osmi letech, aby pomáhal s farmařením. Jeho první zaměstnání bylo jako doručovatel v místní řeznické prodejně, kde rozvážel maso na kole. Právě zde se začal utvářet jeho vztah k cyklistice, i když na začátku to bylo spíše z nutnosti než z vášně. První závod absolvoval ve svých patnácti letech a brzy se ukázalo, že má výjimečný talent.
Vzestup a válečná léta
Do profesionální cyklistiky vstoupil Fausto Coppi v roce 1939, kdy podepsal smlouvu s týmem Legnano. Jeho sportovní ředitel a mentor, Biagio Cavanna, rozpoznal jeho potenciál a pomohl mu rozvinout jeho schopnosti. První velký úspěch přišel v roce 1940, kdy ve věku pouhých 20 let vyhrál Giro d’Italia, a to hned při svém debutu v tomto závodě. Podařilo se mu to díky úniku v poslední fázi závodu. Jeho kariéra však byla brzy přerušena druhou světovou válkou. Během války sloužil v italské armádě v severní Africe, kde byl v roce 1943 zajat britskými jednotkami a strávil nějaký čas jako válečný zajatec v táboře v Tunisku. Po návratu do Itálie v roce 1945 se rychle vrátil k závodění.
Ještě před válkou, v listopadu 1942, Coppi překonal hodinový rekord na velodromu Vigorelli v Miláně. Ujel vzdálenost 45.871 kilometru, čímž překonal předchozí rekord Maurice Archambauda. Tento rekord držel po dobu 14 let, což bylo na tehdejší dobu mimořádné. Po válce se jeho rivalita s Ginem Bartalim stala ústředním bodem italské cyklistiky. Jejich souboje rozdělovaly fanoušky na „coppisty“ a „bartalisty“. V roce 1946 se Coppi vrátil k týmu Legnano a okamžitě ukázal svou sílu, když vyhrál Milan-San Remo po úniku dlouhém 140 kilometrů. V tom samém roce také vyhrál Giro di Lombardia.
Pováléčná dominance a rivalita
V roce 1947 Coppi přestoupil do týmu Bianchi, kde strávil většinu své nejúspěšnější kariéry. V dresu Bianchi vyhrál své druhé Giro d’Italia. Rok 1949 byl jedním z jeho nejlepších. Poprvé v historii cyklistiky se mu podařilo vyhrát Giro d’Italia i Tour de France v jednom roce, což byl tehdy nevídaný „double“. Na Giru d’Italia získal rozhodující náskok v Dolomitech, když zaútočil na Passo Pordoi a dojel do cíle s jedenáctiminutovým náskokem. Na Tour de France pak dominoval v Alpách. Tento úspěch zopakoval v roce 1952, kdy opět vyhrál Giro d’Italia i Tour de France. Na Tour de France v roce 1952 Coppi dominoval natolik, že získal pět etapových vítězství, včetně slavného triumfu na Alpe d’Huez, a dojel do Paříže s téměř půlhodinovým náskokem na druhého jezdce.
Během těchto let Coppi také sbíral vítězství v dalších klasických závodech. Milan-San Remo vyhrál celkem třikrát (1946, 1948, 1949). Giro di Lombardia vyhrál pětkrát (1946, 1947, 1948, 1949, 1954), což je rekord, který drží dodnes. V roce 1950 vyhrál Paříž-Roubaix po úniku dlouhém 45 kilometrů. Coppi byl známý svým elegantním stylem jízdy, lehkostí v kopcích a schopností jezdit dlouhé sólové úniky. Často trpěl zraněními, včetně zlomenin klíční kosti a pánve, ale vždy se dokázal vrátit na vrchol.
Mistr světa a osobní život
V roce 1953 dosáhl dalšího vrcholu své kariéry, když vyhrál Mistrovství světa v silniční cyklistice v Luganu ve Švýcarsku. Bylo to jeho první a jediné vítězství na světovém šampionátu, které mu přineslo duhový dres. V témže roce vyhrál své páté a poslední Giro d’Italia, čímž se stal prvním jezdcem, který dosáhl pěti vítězství v tomto závodě. Tento rekord později vyrovnali Alfredo Binda a Eddy Merckx.
Jeho osobní život se stal předmětem veřejné diskuse v polovině 50. let, kdy se zapletl do vztahu s Giulií Occhini, provdanou ženou, kterou média nazývala „Dama Bianca“ (Bílá Dáma). V té době bylo v Itálii cizoložství trestným činem, a Coppi i Occhini byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody a pokutě. Tento skandál silně ovlivnil jeho veřejný obraz, zejména v katolické Itálii, a byl zdrojem velkého tlaku.
Konec kariéry a úmrtí
Po roce 1953 začala Coppiho výkonnost postupně klesat, i když občas stále dokázal překvapit. V roce 1954 získal své páté vítězství v Giro di Lombardia a v roce 1955 vyhrál jednu etapu na Giru d’Italia. Jeho poslední velký závod byl Tour de France v roce 1959, kde startoval s italským národním týmem, ale nedokončil ho. V té době už jeho tělo nesneslo takovou zátěž jako dříve a jeho zdravotní stav se zhoršoval. Měl problémy s dýcháním a často trpěl nachlazením a chřipkami.
Koncem roku 1959 se Coppi zúčastnil lovecké výpravy v Horní Voltě (dnešní Burkina Faso) s dalšími cyklisty, včetně Raphaëla Géminianiho. Během této cesty se nakazil malárií. Po návratu do Itálie se jeho stav zhoršil. Lékaři v Itálii zpočátku jeho onemocnění špatně diagnostikovali, což vedlo ke zpoždění správné léčby. Fausto Coppi zemřel 2. ledna 1960 ve věku 40 let ve svém domě v Castellanii na komplikace spojené s malárií.
Kdo je Trombonista?
Kurzíva
Co je Kyselina mléčná?
Co je Kreml?
Fausto Coppi
Omalovánka k vytištění Skútr
Evrard Godefroid
Omalovánka k tisku Smrťák
Eric Vermeulen
Omalovánka k tisku Píšťalka
Ferdinand Vasserot
Kontokorent
Ernesto Grobet
Dnešní den (12. říjen 2026) slaví svůj svátek Marcel a Edvín, zítra (13. říjen 2026) oslavuje jmeniny Renata, Kolman, Koloman a Gerald, pozítří má svátek (14. říjen 2026) Agáta, Háta a Krasoslav, 14. říjen 2026 bude mít svátek Renata, Kolman, Koloman a Gerald